REAKCE NA ČLÁNEK "UTRPENÍ
KLUBOVÉHO FOTOGRAFA" |
29.8. 2012 |
| Vážená
paní Kučerová, neměla jsem sebeméně v úmyslu kritizovat fakt, že myslivci předvádějí své psy v uniformě. Vyjádřila jsem se k tomu větou: „Já chápu, že když je někdo myslivec, vezme si na výstavu uniformu, ctí tím své plemeno i charakter akce, ale, promiňte mi mou ignoraci, to opravdu nemá ve skříni i kalhoty o dva odstíny světlejší?“ a opravdu mi nepřipadalo, že by měla někoho urazit. Uznávám, že jsem se vyjádřila poněkud lapidárně. Pokud bych už při psaní článku brala v úvahu případného velice nedůtklivého čtenáře, patrně bych to formulovala poněkud jinak. Tedy: považuji mysliveckou uniformu o přiměřeně formální, vzhledný a úpravný oděv, pro danou příležitost i předvádění loveckého plemene naprosto vhodný. Nešikovná je pouze okolnost, že tmavě vlkošedý nebo černý pes předvedený tmavě oblečeným člověkem poněkud zaniká. Zajímalo mě proto, jestli je možné vzít si k myslivecké uniformě kalhoty ve světlejším odstínu – jako nemyslivec to opravdu nevím. Pokud jsem v někom vzbudila dojem, že se otírám o mysliveckou uniformu, omlouvám se, to jsem neměla v úmyslu. Máte pravdu, „tyto psy“, totiž lajky nebo KMP, nechovám ani nevlastním, ale měla jsem postupně několik sibiřských husky a také jsem je vystavovala, takže se domnívám, že mám jistou představu, jaké jsou jejich fyzické a mentální možnosti (on se zas husky od lajky tolik neliší). Nevidím nejmenší důvod, proč by zdravému psovi měl vadit příležitostný pohyb po dlažbě. Také si myslím, že by lovecký pes měl být schopen odolávat povětrnostním podmínkám. V den výstavy bylo mimo to velmi příjemné počasí, polojasné s mírným větrem, není mi jasné, čím by měli psi trpět. I když většina chovatelů KMP a lajek nejsou horliví vystavovatelé, nevidím důvod, proč by se neměli alespoň snažit psa předvést, když už na výstavě jsou. Pokud jde o fenu KMP Betty od Starých dubů, sám fakt, že se majitel ujal zanedbaného psa mu slouží ke cti. Nicméně si stojím na svém, že nejistého či dokonce vystrašeného psa má majitel uklidňovat a povzbuzovat a že to majitel, přinejmenším při předvádění, nedělal. Rovněž nepochybuji, že existují experti, kteří dokážou skleslého, případně nefyziologicky zkrouceného černého psa na černém pozadí vyfotografovat tak, že výsledkem je obrázek ve výstavním postoji na přiměřeně kontrastním pozadí. Já jsem pouze horlivý amatér a trochou příhodných podmínek a spolupráce ze strany vystavovatelů nepohrdnu. S pozdravem Irena Kroupová /článek zveřejněn na webových stránkách klubu KMPaL dne: 22.8. 2012/ |
29.8. 2012 |
| Vážení přátelé, jsem sice členem klubu honičů, ale přesto
jako chovatelka karelských medvědích psů samozřejmě
sleduji chov psů v ostatních klubech. Dovolte mi
prosím připomínku k článku paní Kroupové, která
se zmiňuje o klubové výstavě v Lysé, kde jsem se
též zůčastnila jako divák.
/článek zveřejněn na webových stránkách klubu KMPaL dne: 22.8. 2012/ |
DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY
ČLENŮ KLUBU KMPaL |
2.4. 2012 |
| Vážená paní Dostálová, marně jsem hledala k čemu z mého příspěvku ve Zpravodaji k bonitaci se vyjadřujete, když se na mě odvoláváte.Neuvádíte nic konkrétního, Vaše vyjádření působí dojmem snahy odmítnout a nepřipustit kritické názory jako takové. To však nikdy a nikde a nikoho nepřivedlo k ničemu dobrému. Pokud nesouhlasíte s mojí obhajobou dodržování standardu ZSL , zásady nepřipustit do chovu jedince nesplňující požadavky standardu, posláním bonitace tyto jedince vyloučit z chovu (což neznamená žádné jejich zatracení,..), potřebou zachovat typické vlastnosti a znaky ZSL, tak uveďte konkrétně s čím nesouhlasíte, včetně mnou zcela konkrétně a věcně popsaných vad u mnou uvedených jedinců. O co méně jsem se z Vašeho vyjádření dozvěděla k výše uvedenému, o to více jsem se dozvěděla o Vás, o tom jak vše děláte příkladně a pokud se snad vloudí nějaký ten nedostatek, tak je to chyba těch druhých, zejména starších chovatelů, dále pak jak málo Vám klub za to dává Obávám se, že na Vaši otázku (cituji) : „Kdo z jiných chovatelů se stará o svoje mimina i po třech a více letech ?“ Vám asi nikdo neodpoví.Ne proto, že jste jediná, ale proto, že tak jak já chovatele znám a stejně tak majitele ZSL tak oni hovoří s nadšením o svých pejscích, na ně pějí chválu a obdiv, ale o sobě toho moc nenamluví a samochválu jsem od nikoho neslyšela. A to je i ten rozdíl v mém vyjádření k bonitaci a Vaším vyjádřením. Zatím co já píšu o ZSL, tak Vy píšete o sobě. Tak snad příště, až by jste měla další slova, třeba pod názvem druhým vrzem bych uvítala konkrétně k mému vyjádření, když už se na ně odvoláváte. Pettíková Marie Chovná stanice Umka z Vlčího doupěte /článek zveřejněn na webových stránkách klubu KMPaL dne: 2.4. 2012/ |
2.4. 2012 |
| Vážená paní Kroupová, Ze závěru Vašeho vyjádření (KMPL-2.1.2012) jsem pochopila, že voláte po užitečnosti a potřebě věcné argumentace a dobrých mezilidských vztahů, dokonce doporučujete školení. Naprosto s Vámi souhlasím a protože jsem nepochopila některé , spíše většinu Vašich argumentů , tak je opakuji s dotazem na vysvětlení, pokud možno tou metodou věcné argumentace. Uvádíte, cituji:
Uvítala bych odůvodnění výše uvedeného, protože dle mého názoru k jednotlivým tvrzením platí : (a)i jediný pes , pokud nesplňuje požadavky standardu a vykazuje vadu, či vady nepatří do chovu, natož několik psů.. (b)nemám představu co to je na oko neurážející stvoření, ale především vlastnost jako naprosto postrádající typ a jedinečné vlastnosti je jedna z největších nedostatků, automaticky vylučující psa z chovu (c)poslání bonitace ( podmínky pro chov) je právě zápis nedostatků a stačí jediný k vyřazení z chovu, tak jaké přílišné, a co to je dvě, pět,..? Pokud jde o ty mezilidské, zde chovatelské vztahy, tak asi by v tom kurzu či školení nemělo chybět upozornění na vzájemný respekt a úctu. Mezi to nepatří „vynadání chovatelům“což je jediný můj dojem z Vašeho vyjádření. Nicméně jsem paní Kroupová ráda , že lajky na Vás nepůsobí dojmem zdegenerovaného plemene a tak se i za ně přimlouvám nenazývat je lajčajznama , což samo tak trochu působí jako úpadek , tentokráte snad jen slovní zásoby. Marie Pettíková 10.1.2012 Chovná stanice Umka z Vlčího doupěte /článek zveřejněn na webových stránkách klubu KMPaL dne: 2.4. 2012/ |
REAKCE NA ČLÁNEK PRO
INTERNETOVOU PODOBU IZ |
3.2. 2012 |
| Vážená paní Dostálová, dovolte abych se představil, jmenuji se Jan Pužman a chovám západosibiřské lajky od roku 1981. Velice se mne dotklo Vaše vyjádření v dodatku posledního zpravodaje č. 62, že za stav v chovu západosibiřských lajek pokud jde o současný stav exteriéru mohou starší chovatelé. V současné době chován pouze chovného psa Amir Osičina, který byl uchovněn dne 5.1.2008, ale pro chov byl zatím využit do současné doby pouze 2x, a to z klubu KMPL 1x a lx z klubu honičů. V r. 1981 jsem založil chovnou stanici Žďár CS a začal jsem chovat na feně Asta Umka. Tato fena pocházela z chovné stanice Umka z Vlčího doupěte od p. Pettíkové. Byla potomkem Delly, přivezené od Bajkalského jezera z Ruska. Pro její chovnost jsem absolvoval několik výstav, kupř. v Brně, v Nitře a dalších. Měla vždy výbornou a získala i další tituly. Pak už jsem na výstavy nechodil. Kromě toho jsem se věnoval tomu, aby měla potřebné zkoušky lovecké upotřebitelnosti, tzn. zkoušky honičů, barvářské zkoušky honičů a zkoušky ze speciální vodní práce. Její využití bylo v plném rozsahu pro chov a lov. Jako chovný jedinec po sobě zanechala několik vrhů štěňat (cca 4) v průměru se 6 potomky. Tato fena byla velmi kvalitní jak v postavě, tak v povaze, kvalitně se starala o potomky. Z pohledu lovecké upotřebitelnosti pak tato fena byla výborným honičem i barvářem. Ke spojení s touto fenou jsem volil vždy chovné psy velmi obezřetně, aby potomci měli kvality a charakter západosibiřské lajky a mohly tak odpovídat plemennému standardu. Jedním z těchto psů byl Mališ majitele p. Ivanova, který s ním původně lovil v tajze. Dalším byl pak Kunak, kterého jsem získal do svého chovu z chovné stanice z Výzkumného ústavu lajek z Kirova. V tomto výzkumném ústavu pak pro zkvalitnění chovu západosibiřské lajky byli připouštěny do chovu lajek vlčice, aby se zkvalitnila kvalita těchto psů pro lovecké účely a zlepšila se situace v osazení chrupu – plnochrupost (42 zubů). Po jmenovaných chovných psech pak bylo velmi kvalitní potomstvo. Vždy jsem dbal na to, aby chovní jedinci splňovali podmínky standardu, abych nevnášel do chovu nekvalitní prvek. Je pochopitelné, že jsem nemohl ovlivnit dále to, zda potomci mých chovných jedinců byli dále spojováni v chovu se stejně kvalitními jedinci. V tom musí sehrávat svoji roli poradci chovu, kteří musí mít přehled o chovných jedincích a nepřipustit do chovu takové jedince, kteří trpí vadami, které vylučují z chovu, resp. mění jeho celkový charakter a vzhled. Vaše vyjádření o tom jak „miminka“ může ve všech ohledech ovlivnit další péče je velmi zavádějící. Jestliže štěně nemá dostatečný genetický potenciál založený na základě genetické výbavy svých rodičů a jejich předků, není možné z něj udělat pořádného psa ať ho krmíte jak chcete. Ani dostatek pohybu mu nedá dostatečně silnou kostru a osvalení. Jestliže totiž základ není dostatečný není možno konstituci jedince změnit. Pokud kupř. rodiče nebo některý z předků nemá zuby (plný stav) je velký předpoklad, že i potomstvo bude mít problémy z chybějícími zuby. Je si také třeba uvědomit, že tento pes není určen jako domácí mazlíček do bytu. Je sice pravdou, že chov v bytě může ovlivnit kvalitu srsti, ale tak, jak se to projevuje u některých jedinců, to rozhodně není možné. Navíc pak takový jedinec není a neměl by být hodnocen v tom smyslu, že je zcela podle standardu a bez vady, a to i na výstavách! Rozhodně by přispělo ke zkvalitnění chovu i to, aby byly pro uchovnění vyžadovány zkoušky lovecké upotřebitelnosti. I ve standardu je uvedeno, a to jak ve starém a tak novém, že se jedná o plemeno loveckého psa, a to všestranného, v novém pak i saňový a tažný pes. Tomu by měly odpovídat i jeho vlastnosti jak stavba těla, tak povaha a další. Prostě vážená paní měla byste si uvědomit, na čem chováte a s čím spojujete svůj chovný materiál a nesvalovat vinu na staré chovatele. Ti tady založili dobré základy a že v nich Ti další nepokračovali v souladu s chovnými pravidly není jejich vina. Sama byste měla uznat, zda to, co chcete uchovnit má kvalitu podle standardu či nikoliv a pochopitelně -2- poradci chovu by zde měli sehrávat zcela zásadní roli a nepřipustit nevhodné jedince do chovu, ať již získají jakékoliv ocenění na výstavách. Neměli by se nechat ovlivnit chovateli. Není mi jasné k čemu slouží bonitace, když i zcela zjevné vady jsou tolerovány a pak pochopitelně zanášeny do dalšího chovu. Poradci chovu jsou ve všech klubech pro to, aby sledovali linie chovu a výsledky chovu a zabezpečovali kvalitu chovu. Pokud poradce chovu třeba není na úrovni nebo si nechce dělat mezi chovateli zle, je to kámen úrazu. Mnohdy poradci chovu jednají pouze v zájmu některých chovatelů a neštěstí je na světě. Na jednu stranu teď věřím, že nově schválený standard FCI napomůže k tomu, že bude v chovu postupováno důsledněji a rovněž tak, že na výstavách se to projeví i v posuzování předváděných psů. Jan Pužman, chovná stanice Žďár CS /článek zveřejněn na webových stránkách klubu KMPaL dne: 3.2. 2012/ |
PŘIDANÉ ČLÁNKY PRO
INTERNETOVOU PODOBU IZ |
30.12. 2011 |
| Připomínka ke článku paní
Homolkové z minulého zpravodaje. Dovolte mi prosím reagovat na článek paní Homolkové, která v minulém zpravodaji komentovala chov kareláků. Ve článku je shrnuto to, na co já už poukazuji nějaký ten rok zpátky jak ve zpravodajích, tak i v osobních dopisech paní Homolkové. Poukazovala jsem na přestavěné zádě u fen a hlavně na špatné zadní nohy, kdy je kareláci vyhazují ven do strany a většina jich chodí mimochodem, což je jim často vytýkáno na výstavách. Poukazovala jsem samozřejmě na tyto problémy u druhých neboť u svých kareláků tyto problémy nemám a chtěla jsem pomoci s tím, aby se něco udělalo proto, aby ani ostatní chovatelé tyto problémy neměli. Není pravdou, že dostáváme tituly neprávem, nebo dokonce kvůli tomu, že jsou drahé výstavní poplatky a tak rozhodčí dávají tituly i psům, kteří si to nezaslouží. Je chov, kde tituly rozhodčí nezadává a hodnotí známkou velmi dobrá a dobrá. Kdyby to tak bylo, tak proč je tak málo psů s titulem interšampion o grandšampionech ani nemluvím jsou v republice čtyři z toho u Kučerů jsou tři grandšampioni. Já jediná můžu zodpovědně napsat, že si nevyhledávám rozhodčí podle jejich neschopnosti, ale předstoupila jsem i před rozhodčí v Něměcku, kde mě posuzoval odborník na severská plemena, kdy tam dokonce posuzoval klubovou výstavu severských plemen. Musím podotknout, že kdo to zná ví, že něměčtí rozhodčí jsou jedni z nejpřísnějších. V Německu se nesmí žádným způsobem ovlivňovat předvedení psa a na importovanou fenu z Finska napsal posudek, že je zcela velmi typická vynikající fena, Vy však v klubu si nevážíte dovezeného materiálu ze země původu. Tato fena Vám nestála ani za to, aby jste se zmínili, že byla vítězkou klubové výstavy v r.2009, když jste vydali zpravodaj k výročí klubu, bylo za obtíž zmínit i její jméno v odstavci, kde se zmiňujete o importech a ve finále se záhadně ztratilo CD s fotkami z této klubovky neboť někdo asi neunesl, že vítězem a BOB byl pes Kučerů a fena Kučerů. To Vám přijde fér??? Tohle kdyby věděli Finové, jak se chováme k dovezenému materiálu, tak nám už neprodají ani křížence. Paní Homolková si ztěžuje na činnost poradců chovu. Chtěla bych znovu připomenout, že jsem byla jediná, kdo na tento problém poukazoval, ať se zachrání pozůstatky chovu ať se nekryje bezmyšlenkovitě jedním psem a to ne ze závisti, jak mě někteří obviňují, ale pro rozšíření chovatelské základny. Nabízela jsem Vám pomoc udělala bych pro kareláka všechno, ale zůčastnění ví, jak jste se ke mě chovali na výborové schůzi až to manžel nevydržel a řekl Vám co řekl a Vy jste mě vlastně donutili odejít. Dneska po čtyřiceti letech kareláka v Čechách začínáme úplně od začátku úplně naslepo nemáme čím krýt. Poradci kareláka nám neposkytují žádné informace o chovném materiálu, nevíme zbarvení, výšku co který pes předával a nelze tak odhadnout co můžeme od odchovu očekávat. Takže jestli teď máme špatná štěňata, tak čí je to vina??? Váše, co vedete klub a paní Homolková máme všichni Vaše předky v rodokmenech, tak proč jste se nebrala dříve za lepší odchov karelského psa, když je dnes tak odsuzujete a všichni mají tituly neprávem. Každý chovatel má svého kostlivce ve skříni, krátké nohy, modré oko, epilepsie, dyplasie atd. I průměrný chovatel ví, že na štěňatech se Vám podepisuje druhá i třetí generace a co pak my víme o těchto generacích, když nikde nenajdeme žádné informace? Do roku 2000 jste měli odhadem přibližně 13 importů, co jste nám zanechali do budoucího chovu? Kdyby pan Frede z Náchodska nepřivezl dvě feny z Finska, tak by jste měli v chovu pouze krev z chovu Pikimusta. Tady bych se chtěla ještě zmínit o ceně štěňat, která tak pohoršuje paní Homolkovou. Cena jezevčíků se pohybuje od sedmi do deseti tisíc, cena labradora je okolo čtrnácti tisíc. Úmyslně zmiňuji rasy, kde je mnoho odchovaných jedinců. Ve Finsku je cena stěněte 1000 až 1500 Euro, když my jsme dováželi fenu bylo Euro 30kč, tak si to můžete spočítat, a cena u nás kareláka 12.000Kč se Vám zdá neúměrná? Já bych řekla, že je hodně nízká oproti tomu jak málo je odchovaných jedinců. Dovolte mi prosím ještě připomínku k bonitaci. Myslíte si, že bonitací vylepšíte chov, když ji vedete jak ji vedete, kde si falešně namlouváte kvalitní standard a povahy? Uveřejněte, který expert zase posuzoval bonitaci v Radílkově? O posudcích kareláků si myslím své, pak mě upoutal posudek na ruskoevropskou lajku. Těmto lajkám sice nerozumím, ale standard této lajky uvádí OCAS SRPOVITÝ NEBO STOČENÝ DO KROUŽKU NESEN NAD ! HŘBETEM NEBO ZÁDI. V odborné literatůře se popisuje, že rozdíl mezi karelákem a ruskoevropskou lajkou je, že lajka má srpovitý ocas, nemusí se dotýkat špičkou při chůzi ho nosí vzpřímeně. Tuto lajku jsem viděla a odpovídá tedy standardu a já si myslím, že jste tuto lajku zase poškodili, neboť jste jí napsali OCAS ZA 2 NEDOTÝKÁ SE HŘBETU. Měli by jste se nad bonitací vážně zamyslet , podle mého názoru je lépe žádná bonitace než mnoho chovného materiálu poškodit nebo na druhé straně vady úmyslně přehlížet , takže ve finále je nejlepší nechat posuzování na kvalitních rohodčích a netahat z lidí peníze za diletanství. To samé je s tím, když bude posuzovat klubovou výstavu paní Dopitová. Paní Dopitová už z morálního hlediska a ze střetu zájmů by jste se měla vzdát tohoto posuzování. Dneska skoro všechny kluby ustupují od posuzování členem klubu zvou si dokonce rozhodčí z cizích států právě, aby předešly střetu zájmů a Vy s tím začínáte. Veřtě mi, že to bude dělat jenom zlou krev bohužel to uškodí zase jenom tomu chovu. Chci Vás ubezpečit, ze to nepíši pro svůj zájem, já se Vaší klubovky zůčasťovat nebudu takže rozhodnutí je samozřejmě Vaší věcí jak povedete chov. Přála bych chovatelům tohoto klubu, aby se jim dařilo a byli spokojeni. Paní Homolková budiž Vám útěchou, že všichni psi, kteří dostali titul Grandšampion nejsou kareláci Vašeho klubu tudíž se nemusíte pohoršovat nad jejich kvalitou, odešli jsme do klubu jiného, neboť nechceme morálně podporovat podivný chod klubu a nechceme se dožít toho, aby se po dalších třeba dvaceti letech říkalo, že jsme se podíleli na degradaci karelského medvědího psa. Kučerová Alena chov.st. Czech ANELA /článek zveřejněn v internetové podobě Zpravodaje č. 62 na webových stránkách klubu KMPaL dne: 30.12. 2011/ |
30.12. 2011 |
Jedním vrzem….. „Jedním vrzem“ chci reagovat na příspěvky v minulém čísle p. Pettíkové a Homolkové a jejich hodnocení bonitace v Radíkově. Nemohla jsem se vyjádřit dřív, nebyl mi dán prostor a nebyla jsem informována. Pozastavovaly se nad stavbou kostry, velikosti a vzhledu pejsků z mého chovu. Jakpak by mohly tyto psí holky běhat na lovu? Že by lovec musel schvácené psy vláčet zpět na saních sám, aby vůbec dorazily domů atd. Jenom mi nějak unikají souvislosti. Když se jednou za dva roky rozhodnu mít psí miminka, konzultuji krycího psa s poradcem p. Škardou. Sama si psa nevybírám, protože jen vzhled je málo informací. Chci vědět o chudozubosti, o povaze, o rodičích. Poradce chovu doporučí více psů a já se koukám, kde bych co o nich zjistila. Pak se rozhodnu a jedeme k ženichovi. No a samozřejmě čekám, co se vyklube. Když pouštím štěňátka do světa, je mi to líto. Jsou krásní, stejně velcí, výborně socializovaní, hraví, naočkovaní, odčervení a zdraví. A pak zase čekám, jak se vyvinou Od této chvíle už je to na nových majitelích, jak bude pejsek prospívat. Kde bydlí, co žere, kolik má pohybu, jak často je se svým pánem, nebo jestli je celý den v kotci a pak se jde na hodinku vyběhnout na zahradu. A proto pořádáme s Jitkou Radíkov, abychom svá mimina viděly po nějakém čase. Kdo z jiných chovatelů se stará o svoje mimina i po třech a více letech? Někteří sice na naše srazy nejezdí, není to podmínka, ale tel. jsme v kontaktu léta. Proč to vše píšu? Protože právě zmiňovaná moje mimina mají maximální péči. A pohybu tolik, že by jiní – i lovecky vedení psi – mohli závidět. Denně 15 km běhu, milující rodinu, bydlení v domě a dobrou stravu. Takže o neschopnosti vydržet v terénu nemůže být ani řeči. Snad jen by to chtělo zátěžové granule a vydatnější stravu, pak by třeba – možná – byl vzhled jiný. A pokud pes bydlí v bytě, tak je samozřejmě i jinak osrstěný. Nemá takovou podsadu, protože mu jí není třeba. I proto může vypadat méně mohutný. A ještě ke psímu ženichovi a nevěstě: všichni víme, že naše lidská miminka se podobají tu na dědu, tu na strýce z otcovy strany. Takže si laskavě uvědomte, vy déle sloužící chovatelé, že my, ti služebně mladší, sklízíme dnes to, co vy jste před mnoha lety zaseli. Děti nejsou jen dva rodiče a dost. Jsou to celé generace předků. Takže je-li dnes nějaký pejsek drobnější, má-li vypouklejší oko, nekamenujte současné chovatele, koukejte se o 20 – 30 let zpět. Tam někde se udělala chyba, kterou dnes tak ostře kritizujete. Jsou to vaše výsledky!! A výstavy, to je další kámen úrazu. Pokud někdo poukazuje na to, že je někdo sběratel pohárů, CAC, CACIB atd. a tak jsou jen dvě možnosti. Buď těch pár vystavujících lidí se svými hafíky bude dále jezdit a tyto zástupce plemene ukazovat i přes to, že tam budou jen dva nebo jen jeden jedinec z plemene, nebo se nechá odradit a nebude jezdit vůbec. Co je lepší? Výstavy jsou dnes velice náročné nejen na peníze, ale i na čas. Takže jim, prosím, neberte radost z toho, že můžou a hlavně chtějí svého psa ukázat. Kdyby nás jezdilo více, tyto nesmysly by nikdo nevypustil z úst. Držím palce všem, co mají chuť, nervy, čas a peníze jezdit na výstavy. Nevadí, že je nás málo, my se odradit nedáme! A když už jsem v ráži, tak poslední dovětek – co mi vlastně klub za aktivity přináší, když nechci chovat psí mimina? Jednou za rok Střímelice, zpravodaj právě jen pro chovatele a dost. Je to hodně nebo málo……………?! Více psát nebudu, nemám dalších slov. Mgr. Milada Dostálová /článek zveřejněn v internetové podobě Zpravodaje č. 62 na webových stránkách klubu KMPaL dne: 30.12. 2011/ |